VANtastic

Sedmdesátá léta ve Spojených státech byla obdobím diskotékové hudby, kalhot do zvonu, bot na platformě a kluzišť na kolečkových bruslích spolu s pomíjivou, ale přesto zajímavou součástí americké automobilové kultury: šílenstvím dodávek. Když se po ropné krizi v roce 1973 muscle cars vytrácely kvůli prudce rostoucím cenám benzínu, hledali mladí Američané nová vozidla, která by nabízela nejen dopravu, ale také výraz stylu. Vstupte do vlastních dodávek z poloviny 70. let s okázalými laky, chromovanými ráfky, plyšovými pohovkami a drahými stereo systémy. Tento trend se stal tak populární, že se velcí výrobci jako Dodge, Ford a Chevrolet rozhodli nabízet své dodávky s balíčky úprav na míru (Conversion Van), aby na výstřelku vydělali.

Dodávkové šílenství však bylo fenoménem své doby, rychle se ale vyvinulo ze cool stylu až po symbol kýče. Pověst těchto dodávek utrpěla, zčásti kvůli jejich spojení s určitým typem kultury cruisingu spojené s macho životním stylem. Tehdejší reklamy, zobrazující opálené muže s knírem v rozepnutých košilích obklopené skupinami mladých žen v plavkách, jen posilovaly stereotyp zakázkové dodávky jako vozidla, které sloužil pouze jako magnet pro přitahování žen. Ne bezdůvodně se prodávali i samolepky s nápisem: "pohybuje-li se tato dodávka, může v ní být Tvoje dcera". 
Toto šílenství dodávek nebylo exkluzivní pro Spojené státy; objevilo se také v Austrálii, kde byly panelové dodávky Ford a Holden upravovány v podstatě ve stejném duchu.

Kreativitě se meze nekladly a bohatý prostor VANů vybízel k instalaci tohoto, či onoho a tak vznikala i spousta šíleností, dle vkusu každého majitele, připomínající tu luxusní saloon, někdy spíš bordel, nebo ložnici drogového krále plného leopadího vzoru, ale ne vždy se to nutně muselo zvrhnout a vznikaly opravdu zajímavé a vydařené vkusné kousky. Dnes už na takový VAN těžko narazíte, do Evropy se vozí v podstatě jen továrně upravované dodávky, které se zde už jen "kustomizují" vlajkami a polštářky. 

Dnes je tomu však trochu jinak, Americké VANy jsou dnes znovu populární díky své praktičnosti spojené se stylem. Už z nich zmizel plyš 70.let, discokole a další kýčovité vybavení a jsou většinou v původních verzích přestavbových firem, nabyté stylovým luxusem. Naftovou Caravellu nebo Transita má dnes každý řemeslník, ale Dodge RamVan, Ford Econoline, Chevy Van a jeho klon GMC Vandura je zcela něco jiného. Navíc, kdo má Evropský (nebo natož Japonský) "bydlibus", tedy CamperVan, musí v ní spát podélně, ale v Americkém VANu se spí "naštorc", tak široká ty auta jsou a to v nich nechybí spousta dřeva, bohaté čalounění, především sedadel, kdy se v kapitánských sedadlech cítíte pohodlněji, než ve vlastním obýváku. To se to pak ukrajují míle v houpavém tempu... nebýt vyšší spotřeby, nechtěli byste ani zastovat a jen se toulat krajinou všech zemí. Ale když už zastavíte, na jakémkoli místě, kam vede jakákoli cesta, z ledničky si vyndáte chlazenou lahev, z baru skleničky, na plynovém sporáku si usmažíte steak, nebo v mikrovlnce ohřejete pečenou husu, zapnete intimní osvětlení, televizi s VHS a užíváte si pohodlí domova, ať jste třeba na tisíce mil od domova. Na "kouli" si navíc můžete vézt motocykl, aby jste se po okolí, po kempu, nebo na sraze, nemuseli pohybovat po svých :D 
Americký VAN je prostě VANtastický!